Rozhovor 2021 - Člověk potřebuje něco hmotného vlastnit (Týdeník rozhlas)

Oldřich Šíma založil roku 1990 hudební vydavatelství BLACK POINT music, které se soustředilo hlavně na alternativu a underground. Vydavatelství mělo od počátku zásilkovou službu, později přibyla distribuce a kamenné prodejny. Obsáhlá historie BPm je na firemním webu a vydala by na román.  Proto jsme si povídali hlavně o současnosti.

1.) Co chystá BPm nového?

Nevím, zdali se dá říci nového. V každém případě je ve fázi výroby 2LP KONEC LÉTA. Jde o album Vratislava Brabence z Plastic People, které jsme vydali už v roce 1995 na CD. Podíleli se na něm Joe Karafiát (Joe Carnation, Plastic People, Garage), Filip Topol (Psí vojáci), Jan Brabec (Plastic People) a především Jan Komárek a jeho dcerka Petra Oplištilová. Právě Komárek, který se pohybuje najmě v prostředí divadelním, a kterého zná málo lidí z hudebního světa, byl překvapivě, spolu s Joe Karafiátem, hnacím motorem hudební a produkční stránky projektu. Aktuální 2LP je rozšířeno o skladbu Praha, kterou nahrál Karafiát s Brabencem už v roce 1983 v kanadském exilu a která do jisté míry předznamenala Konec léta. Pro vinylové verze připravuji obě alba skupiny ŠANOV 1, které jsem kdysi vydal, a také první album punkových N.V.Ú. – 14 dní. Mám rozděláno ještě pár věcí pro CD i pro LP, ale zatím to zraje v různých etapách, takže to nechme v klidu zrát. 

2.) Ale vydávání jste velmi utlumil. Co za tím stálo? A má dnes ještě někdo šanci vydat u Vás album, třeba někdo z undergroundu?

Doba už zdaleka není těhotná kvalitními umělci tak, jako třeba po roce 1990. Nedávno jsem si pustil debutové album Jany z Velké Ohrady, které jsem znal kdysi zpaměti - a ohromilo mne, jak je dobré. Tolik vydatné muziky a znamenitých textů na albech současných „alternativců“ prostě nepotkáte. Přitom ta deska není nějak avantgardní, jde o „obyčejné“ písničky.

Mně se nechce pachtit s vydáváním pitomostí a přetahovat koně konkurenci je pod mojí úroveň. Hodně se změnil i proces výroby, promotion, management, jsou tady streamy apod. Navíc je tu stále stejný problém s umělci, kteří se většinou chovají – řekněme nestandardně. Některým vydavatelům to zřejmě dělá dobře, umělcům různě podkuřují, lichotí, provozují rektální alpinismus. Nedávno mi jeden stále praktikující soudruh vydavatel vyprávěl historku, kdy jej kapela, které právě vydával debut, hrubě podvedla, ale on s ní i nadále pracuje. Když jsem se ho ptal, proč je nenakopal do zadku, zvesela zvolal, že jeho to baví! Baví jej, že z něho někdo dělá blbce. Mě ne. Na druhou stranu, je to letitý a běžný standard, stačí si přečíst memoáry Julia Firta – nic nového pod sluncem. Takže si občas něco vydám pro radost, vloni to byl třeba barevný vinyl BAD BEEF HAT, a jsem docela spokojen. Ale komplexně myslím lze říci, že století rock´n´rollu se přehouplo do století digitálních informací. Prostě všechno je jinak.

Zpět k Vaší otázce - Nebráním se vydání čehokoliv výrazně dobrého, začínali u mě TataBojs, Traband, Radůza, dělal jsem dvě alba Petru Niklovi, vydal jsem archivní nahrávky Psích vojáků či Extempore, a velmi rozsáhlá byla i spolupráce s Mikolášem Chadimou, takže na underground se úzce neorientuji.

3.) Kamenné prodejny Black Point music zmizely před deseti lety. V současné době provozujete jen prodej hudby přes e-shop. Co Vás k tomu vedlo?

Prodej přes eshop není „jen“, ale naopak je to krok vpřed. Vnímal jsem to tak vždycky a nejspíš i proto jsme měli jednu z prvních internetových prodejen v republice (1998). Pro mne bylo uzavření kamenných prodejen jakýmsi vývojovým stupněm na další cestě. Představa většiny Čechů je, že zavření krámu je důsledek krachu. Pro mne je to posun k většímu komfortu pro zákazníky i obchodníky. Ono to tady vždycky chvilku trvá, nežli to české vepřo-knedlo-pivo mozky pochopí, ale myslím, že po těch dvaceti letech kolíbání jim to definitivně a dostatečně vykreslil čínský sajrajt.

Kamenné prodejny mě přestaly bavit. Přestal jsem mít chuť živit svým prodejem hudby další vyžírky –  výpalné pro OSA, platební terminály a jejich provoz (dvě různé platby), internet, astronomické nájmy a jistiny, pojištění obchodu a zboží, ale třeba také každoroční revize hasících přístrojů a další pitomosti. K tomu si připočtěte 80% pologramotných zákazníků… Ale především – hokynaření mě jednoduše nebaví, pro mne to není tvůrčí práce. Já se vždy cítil prvotně vydavatelem ve smyslu objevování a prezentace zajímavé muziky – tak, aby zaujala další posluchače a případně posunula i umělce. Obchodní hledisko je pro mne druhotné.

4.) Provozujete v současné době Black Point music zcela sám nebo máte pomocníky? Dá se říci, že je to tedy už pouze vaše hobby nebo to ještě stačí na obživu jednoho člověka?

BPm vždycky pracoval na bázi spolupráce s různými spřízněnými dušemi. To je zcela běžné nejen v České republice, ale i všude po světě – u malých vydavatelů. Přímými zaměstnanci se šetří a musí to být pravdu pro firmu přínosné, aby je stálo za to platit. Největší personální posaz BPm byl pět lidí. Aktuálně si vystačím sám s bratry Ječmínky, je to ideální spolupráce posledních let a zatím není důvod ji nějak měnit. Co by BPm naopak potřeboval, je člověk, který by se staral průběžně o  Wikipedii a na odborníka si hrající server, kde najdete spousty všech možných CD i LP. leč bohužel je tam tolik chyb, že je to k pláči. Na obou těchto platformách je o BPm a jeho umělcích či titulech spousta blbostí, nepřesností i vyložených nesmyslů, a dost podstatných věcí tam naopak chybí. Bohužel nemám čas se tím zabývat a všechno to sledovat a opravovat, zjišťuji to jen nárazově  když občas na něco narazím, a samozřejmě mě to naštve. 

5.) Jste v kontaktu s některými bývalými zaměstnanci, spolupracujete s nimi?

S některými z bývalých matadorů BPm se občas vídám nebo komunikujeme přes net. A stále trvá nárazová spolupráce s Václavem II., ta je velmi přínosná a v zásadě nezastupitelná. Václav II. je pro BPm důležitý konstrukční a konzultační člověk při tvorbě nových stafáží. Opačným extrémem je chlapec, který mne podvedl, okradl, utekl z podniku jak malý Jarda a ještě dlouho poté se mi snažil cíleně škodit a dělal všechno proto, aby BP zlikvidoval. S fasádou dobráckého příjemňáka, samozřejmě... Takže tam je hotovo, až do smrti vystaráno. Nechme toho. Ostatně – pro většinu lidí z branže jsem nevydýchatelný neb mám takový nemilý zvyk říci každému, co si o něm myslím. Nedávno mi jeden dodavatel rozhořčeně sdělil, že jsem Nesnesitelný, všichni to o mne říkají a je to pravda. Je to pravda. A? Můj přítel, výtvarník Karel Haloun, tomu říká „Oldovo sršaté přátelství“…  

6.) Projevila se nějak koronakrize na příjmech z e-shopu? Kupují lidé méně hudby než předtím nebo je to stále stejné?

Čínská epidemie je v tomto ohledu legrační zkušenost. Nejprve nastalo hrobové ticho, lidi jakoby zmrtvěli a vše se zastavilo. Asi měli dojem, že umřou, takže už žádnou muziku potřebovat nebudou. Ale pak se otřepali - člověk se holt zvykne i na šibenici, jak se říká - a prodeje se obnovily. Kvantitativně v podobném rozsahu, kvalitativně se vše opět posunulo trochu jinam. Ale věřte mi – pevné nosiče mají budoucnost. Člověk totiž potřebuje něco hmotného vlastnit. A kór, když to má rád…

Ale celkově mě reakce na čínský vir nepotěšily. Nejprve se zdálo, že si svět konečně uvědomil, jak je s Čínou ve velkém průseru. Poté, co vyplavalo, že v Číně se ten sajrajt rozlézal od listopadu 2019 a Čína vše tajila, a navíc ihned začala nakupovat na světových trzích roušky a respirátory, aby je pak předražené prodávala zpět lidstvu zasaženému virem, tím virem, který sama vypustila, lidstvu, které ještě na konci zimy 2020 věnovalo Číně spoustu těchto pomůcek zdarma, netuše, že je bude velmi brzy sakra potřebovat, tak tohle lidstvo si už někdy koncem jara 2020 uvědomilo, že není dobré, aby v Číně byla umístěna výroba takřka všeho, nač si vzpomenete, protože tento stát prostě není solidní a loajální partner. Ozývaly se zhusta hlasy, že je třeba vrátit výrobu i pěstování plodin do Evropy či USA, protože najednou všichni ti hokynáři, jak političtí, tak ekonomičtí, zjistili, že si všechno přemístili do Číny v merku velkých zisků způsobených jednak vidinou velkého trhu, jednak levnou pracovní silou. A najednou měli kulový, Čína vše zablokovala a případně draho prodávala, a to ještě korupčně vybraným… Jenomže tenhle jarní záchvat politiky brzy přešel, jakmile se vše stabilizovalo do celosvětové pohromy, bylo pro tyhle hokynářské lidi vše v pořádku a o nějakém obnovení regionální soběstačnosti nikdo ani nemukl.

U nás mě v raném stádiu pandemie iritoval jistý majitel knižní a hudební prodejny, který na plnou hubu prohlásil v televizních novinách, že stát mu zavřel prodejnu, takže očekává, že stát mu také zaplatí veškeré ztráty s tím spojené. Toho pána vůbec nezajímalo, že on není sám, kdo je v tom průseru, že stát, i kdyby chtěl, tak na to zřejmě nebude mít, že postižený je celý stát, celá planeta. Hroší kůže pana X, který bezohledně vyjádřil, že ON chce kompenzaci, mě opravdu zvedl ze židle.

Jenomže pak bylo po koronaviru, začalo jaro 2021, na celé zeměkouli plno mrtvých, ve všech státech si kovid pinkal jojo - tu větší vlna, tady ústup a tady zase návrat – očkování neočkování. Vyrojili se pilní čtenáři dezinformačních sraček, kteří odmítají očkování a jsou ochotni jít za svým hloupatým názorem do ulic. A když se k nim přidal i jeden známý omezený ekonom odmítající globální oteplování, byli na koni. A přišla další fáze lidské vyčůranosti. Vždycky jsem nějak podvědomě měl za to, že až se pandemie trochu znormalizuje - nechci říkat zmizí či uklidní – všichni, kteří přežili, začnou opět tam, kde nuceně skončili, nahodí své podnikání a budou pokračovat a svět se rozjede. Nejspíš v trochu jiném modu, ale plusmínus podobně. Nezapomínejme, že v roce 2019, bez ohledu na politickou situaci, byla ta ekonomická víceméně stabilizovaná a celé to obrovské světové soukolí fungovalo. Jenomže najednou začali čeští hospodští strašit s tím, že vše bude dražší, protože si musí přece vynahradit rok ztrát! BIM! Paralelně s nimi to rozjeli producenti stavebních matriálů a prací a už to jelo jako po másle. Co na tom, že nyní to ve skutečnosti v hospodách není zas až tak hrozné - ve stavebnictví to naopak hrozné je a to nemluvím o trhu s byty a nemovitostmi a další a další alegorické vozy, které nechtějí přijít o svůj podíl na nenažranosti, se přidávají... No – co tím chci říci: Měl jsem za to, že když svět postihne pohroma, na kterou zařve pár milionů lidí a ekonomiku to pěkně zostra rozhoupá, tak budou všichni rádi, že se vše zase rozjíždí a půjdou do toho tak, aby zákazníky neztráceli, neodrazovali, ale naopak získávali. S politikou násobného zdražování na všech frontách se opět ukázalo, že lidé jsou jen stádo nenažraných pitomců, které nemá slitování s těmi, kteří v čínské epidemii ztratili všechno nebo hodně. Prostě hned a teď a z ruky a do huby, no future. Po nás potopa.

Ostatně, v hudebním průmyslu se to také hezky projevuje. Ceny vinylových desek šly pěkně nahoru. V prodejnách. Dozvěděl jsem se, že vydavatelské firmy to odůvodňují tím, že za kovidu se nemohlo hrát veřejně, tak si všichni umělci natočili nová alba (kde? v zavřených studiích?), a teď to lisovny nestačí vyrábět. To je ale kravina, že? Jakou má souvislost to, že se výrobní termín změní z půl roku na tři čtvrtě roku s navýšením ceny produktu? A nechoďte na mě s časem, který hraje proti vydavateli… Nehledě ovšem k tomu hlavnímu – termíny lisoven jsou stále stejné – cca půl roku čekání. Takže když vám někdo bude vysvětlovat tímhle způsobem, že nová Metallica stojí skoro 1000,- Kč a Cream z roku 1968 v reprintu sedm stovek, pošlete ho klidně do prdele. Jde zase a jenom o nenažranost firem, které „zaslouženě dohánějí“ ztráty způsobené kovidem. Jistě je hned tak nedoženou a ceny už zůstanou. Koneckonců, kdyby lisovny byly alespoň trochu kapitalistické, jak si domýšlivě přisvojují, už dávno postavily dalších několik linek ve svých fabrikách. Vinylová mánie už je tady 10 let a stále se na výrobu placky čeká půl až jeden rok. To mi nepřipadá jako dobré podnikatelské chování. O výrobních cenách za vteřinové plácnutí raznice do hnusné černé hmoty ani nemluvě…  

O neustále stoupajících cenách bazarových desek se snad ani nebudu vyjadřovat. Svůj velký podíl na tom samozřejmě mají „sběratelé“, ale také antikváři, kteří vycítili svou příležitost. Najednou všichni knihomolové, kteří vždy přísahali na knižní vzdělanost a do krámu jim hudba na jakémkoliv nosiči nesměla, protože to byla “komerce“ a ne umění, zábava a ne vzdělanost, najednou všichni tihle blbečci mají ve svých antikvariátech plno vinylů. A protože hudbě ani vinylům nerozumějí, vytvářejí nesmyslné přemrštěné ceny (raději víc než míň), jako rukojeť jim většinou slouží podobně nesmyslný a přiblblý, na mezinárodně standardizovaný katalog hudby si hrajícíí nejmenovaný server, a následně to jeden antikvář od druhého opisují jak přes kopírák. Škoda mluvit….

A namluveno toho bylo možná i tady více než zdrávo… na shledanou a děkuji za možnost vyjádření.