Černý bod na duhových kotoučích.

Před několika málo dny začalo třetí tisíciletí. Kvalitní záznam zvuku a obrazu pomocí počítačové digitální techniky patří jistě k převratným objevům 20. století. Jen několik desítek metrů od pomyslného památníku libeňského spisovatele Bohumila Hrabala, který stvořil svět zdejších vábitelů a ovlivnil českou i evropskou literaturu druhé poloviny 20. století, najdete v nenápadném domě ve Vacínově č. 5 malé hudební vydavatelství. Snad každý občas koupí či dostane kotouč, který díky důmyslné technice dovede uchovat hlasovou či vizuální podobu dnešního uspěchaného světa. Konec 20. století byl přesycen řízenou reklamou, kterou ovládají velké monopoly. Ne každý však tomuto tlaku podlehne. Najdou se jedinci, ale i skupiny, které nepropadnou reklamě. Oldřich Šíma je původním povoláním psycholog, ale od mládí se věnuje hudbě, proto spolu s kamarády založil před léty hudební vydavatelství.

Jak to všechno začalo?

V roce 1972 jsem ještě jako puberťák dostal první cívkový magnetofon. Nahrával jsem hity z Radia Luxembourg, ovšem je třeba podotknout, že tenkrát byly na hitparádách Led Zeppelin nebo Yes, tedy daleko náročnější a kvalitnější muzika nežli představují žebříčky dnes. Člověk se z toho mohl vyvíjet dál a současně velice rychle zjistit, že v domácích rockových vodách je voda stojatá a kalná. Pamatuji si dobře, že v prodejnách Supraphonu se dala koupit jen čtvrtá deska Olympicu, která mě nechávala chladným. Přesvědčen, že domácí bigbít prostě neexistuje, poslouchal jsem zahraniční kapely. Někdy v polovině 70. let jsem slyšel poprvé pásek s nahrávkami Umělé hmoty, Plastic People a dalších „nedoporučovaných“. Přestože jsem byl v zajetí jazzrockového instrumentálního exhibicionismu, toto setkání se mnou silně zamávalo. Cítil jsem, že tady je úplně jedno, že instrumentace je mnohdy nedokonalá a ze síly uměleckého sdělení jsem pochopil, že v hudbě nejde o to, jak rychle a bezchybně kdo zahraje či zazpívá. Začal jsem hledat domácí bigbít jinde než v prodejnách Supraphonu.

S nástupem Nové vlny, v osmdesátých letech, jsem začal chodit na koncerty po Praze s cívkáčem a posléze s kazeťákem a nahrával kapely, které nemohly vycházet… Garáž, Psí vojáci atd.. Kopie jsem měnil za jiné nahrávky. Když došlo k politické změně, udělal jsem si patřičné papíry a své hobby zlegalizoval. A tak záhy vzniklo vydavatelství.

Jak jste přišel k názvu Black Point?

Koncem 80. let jsem si své nahrávky signoval černou tečkou. Když jsem později začal uvažovat o názvu vydavatelství, přišlo to nějak samo. Značka je registrovaná..

Kdy jste profesionálně začali a kolik jste už vydali titulů?

Naše první nahrávka vznikla 1.1.1990. Postupně jsme vydali přes 120 titulů. Vydaných cédéček máme asi padesát, ostatní tituly jsou kazetové archiválie. Postupně je pomoci počítačové techniky čistíme a vydáváme s kompletní dokumentací na CD v edici Archív. Ale vydáváme samozřejmě i současné, živé, kapely.

Kolik cédéček vydáváte zhruba za rok?

Kolem sedmi titulů, někdy více, někdy méně.

Máte vlastní studio ?

Ne, nemělo by to smysl. Točíme a čistíme v zavedených studiích, někdy si kapela přinese nahrávku hotovou.

Kterým kapelám a jakým hudebním stylům dáváte přednost?

Děláme českou scénu, stylový rozsah je velký, prvořadá je umělecká kvalita. Vydáváme Jaroslava Hutku, Psí vojáky, MCH Band, Echt!, Gothart nebo šansóny Jany z Velké Ohrady, před nedávnem jsme vydali vzpomínkové čtyřalbum Vodňanského a Skoumala.

Máte hudební vzdělání nebo praxi?

Ano. Deset let klavíru, mám absolutorium a vlastně mohu hudbu učit. Zamlada jsem hrával v bigbítech.

Jak vysoké máte náklady titulů a jaký je o ně zájem?

Ty dvě věci souvisejí. Podle předpokládaného zájmu a zamýšlené reklamy se uvažuje náklad. V edici Archiv například může stačit pětisetkusový náklad pro labužníky a znalce, u živých kapel je to několikanásobně vyšší.  

Zmínil jste se o novém albu Vodňanského a Skoumala. Můžete prozradit co na něm posluchači najdou?

Jedná se o největší objem všeho co tato populární dvojice vytvořila. Komplet se jmenuje České tajfuny a zahrnuje tvorbu od počátku sedmdesátých let do dnešních dnů. Názvy jednotlivých CD napoví víc: Králíci pokusný, Bedřicha, Jsem fantóm a Nově s úsměvem idiota.

Jak album vznikalo?

Dlouze a těžce. S Petrem Skoumalem jsme o starých časech a nahrávkách mluvili už v době, kdy případný comeback dvojice V+S byl čirou utopií. Petr není archivář, občas jsem mu donesl některou z jejich starých nahrávek, které jsem vlastnil. Začali jsme se bavit o možném souhrnném vydání, bolestí byla někdy technická, jindy umělecká kvalita. Pan Vodňanský a několik přátel zapůjčili své archiválie. Byla to hora pásků a kazet a já se tím prokousával skoro půl roku. Všechno jsem zapisoval, co kde je a v jaké kvalitě, co je použitelné a co ne a převáděl vše na pracovní CD. Z nich poslouchat a poslouchat a hledat a vybírat. Vybrané kusy nechávat čistit a kompletovat ve studiu. Pak skoro totéž s obalem. Mezitím se V+S dali znovu dohromady a začali jezdit se staronovým programem, což mělo pro mě povzbuzující účinek. Celá příprava trvala jeden a půl roku

Jaké máte další aktivity?

S vydáváním úzce souvisí distribuce a prodej. My máme přes deset let zásilkovou službu a třetím rokem také internetový obchod. Od roku 1997 máme svou kamennou prodejnu na Palmovce v Praze a konečně děláme distribuci. To znamená, že zásobujeme přímo některé prodejny po republice i v Praze. Kromě našeho zboží jim dodáváme tituly jiných vydavatelů, kteří mají podobné zaměření jako my. Totéž platí pro obě naše prodejny s tím rozdílem, že tam máme ještě poměrně solidní nabídku kvalitní literatury..

Jak dlouho vám trvá výroba nového cédéčka?

To se nedá takhle říct. Dá se stihnout v několika týdnech, ale nejsme přece na závodech. Většinou se nám daří naplánovat si termín vydání a dodržet jej. Důležití je znát lidi, se kterými děláte a vědět jak jsou na tom pracovně a časově.

Jak děláte výběr nových kapel nebo interpretů?

Není to žádné tajemství. Záleží, zda se nám kapela líbí z uměleckého hlediska, které je hlavním kritériem a pak záleží i na komerčním aspektu, tedy zda to budeme schopni prodat.

Jsou často věci o kterých víme, že jsou hraniční a tušíme, že budou prodělečné. Pokud takový titul vydáme, chceme se dostat alespoň na nulu a něco málo vydělat.

Jak velká je startovní částka při vydání nové desky?

To je hodně různé, záleží na předpokladu, jak se CD bude prodávat. U komerčnějších titulů si můžete dovolit větší investice, u debutů naopak většinou požadujeme nějakou formu spoluúčasti i od kapely. Řádově se počítají statisíce.

Jací zákazníci nejčastěji chodí do vaší prodejny?

Máme určitý okruh zákazníků, kteří přijdou jednou za čas, nakoupí kazety, cédéčka a knihy za několik tisíc a objeví se zase třeba po čtvrt roce. Říkají, že jim vyhovuje možnost všechno koupit na jednou místě, místo aby obíhali desítku prodejen v centru města a brodili se při hledání svého zboží tunami komerčního balastu. Ale hlavně chodí zákazníci, kteří jsou již abonenty, vědí, co chtějí, my to víme také, oni věří v naši odbornost a my v jejich inteligenci. Chtějí konzultaci, doporučení, kladné či záporné. Nechtějí samoobsluhu v supermarketu s hrozivými tunami všeho možného zboží, ve kterém se většinou ani prodavač nevyzná. Někdy máme i takové tituly, které jsou buď už rozebrány nebo nikde jinde v republice ani v Praze nejsou k mání.

Vrátíme se k vaší prodejně na internetu, tam prodáváte jak?

Máme firemní stránky, kde jsou všechny naše vydané desky i kazety. Většina titulů je opatřena obrázkem obalu, krátkou anotací a zvukovou ukázkou. Dozvíte se novinky, koncerty našich kapel a můžete si přečíst recenze, které o nich kdo napsal. V obchodě máme nejen naše desky plus tituly spřízněných domácích vydavatelů, ale také světovou scénu a knihy. Mechanismus prodeje je podobný jako u jiných on-line prodejen. Najdete si titul, který vás zajímá a buď jej hodíte do nákupního košíku nebo ne. Na naše věci máme velmi výrazné slevy, na ostatní slušné. Jestliže je vybrané zboží na skladě, jde ještě v den objednání k zákazníkovi.

Je nové tisíciletí. Velmi populárním hudebním formátem je mp 3. Co Vy na to?

Počítačový formát mp 3 nás zase tolik nezajímá. Jeho používání zatím sledujeme, nechceme se v tom však angažovat, dokud není formát zavedený a tedy podléhající normálním distribučním zásadám. Jsem ochoten dělat mp 3, pokud se bude dělat za takových pravidel, jako se dělají desky. Jedná se také jen o prodej zvuku, byť jde o jiný nosič.

Jak jste velká firma?

V současné době jsme čtyři, ale máme široký okruh spolupracovníků. Jedná se o grafiky, techniky, manažery a nadšené pomocníky pro neidentifikovatelné práce.

Kdy mohou posluchači rozhlasu slyšet vaše nahrávky?

Některá radia hrají některé naše desky. Limonádový Joe hraje Traband, Gothart nebo Janu z Velké Ohrady, Radio 1 zase taneční Blow. Český rozhlas pouštěl V+S. Klasická komerční radia nepouští nic, co by nebylo hloupé, takže tam jsme bezpečně mimo mísu. Problém je v přehledu, inteligenci a schopnostech samostatného uvažování jejich programových pracovníků a vůbec vedení, a dále v určitých personálně ekonomických propletencích, do kterých se nehodláme cpát ani nechat vtahovat.  

Jaká je podle Vás prognóza hudebního průmyslu?

Neradostná. Padesát let hvězd pop music a kytarových gladiátorů skončilo. Dnešní mladé lidi zajímá hudba jen jako produkt, který jim má sloužit, nikoliv jako zdroj obdivu k modlám a platforma pro pokusy o jejich napodobování. Dnešní mladá generace se už nechce stát hrdiny rockových pódií. Má počítače, internet, mobilní telefony, úžasnou možnost vědět všechno a hned a pracovat s tím dál, zajímají ji informace, kombinatorika, to je to dobrodružství! Mladí kombinují cestování po internetu se skutečným pohybem po zeměkouli spojeným s poznáváním jiných kultur na neskutečné vzdálenosti. Vyvádějící popová hvězda ztrácející čas v opilosti už není zajímavá.

Mám dojem, že velké firmy si tohle moc neuvědomují a házejí celkový pokles prodejů na nové formáty jakým je už vzpomenutý mp 3 či na vypalování CD a stahování hudby z internetových pirátských databank apod. Myslím, že to ve skutečnosti není tak zlé. Mladí berou hudbu doplňkově. To znamená, že je například vůbec nezajímá kdo, jak a co hraje. Když si jdou koupit desku, tak si koupí tu, která se jim líbí a je jim docela jedno odkud to je, kdo to hraje, jaká je to kapela, jestli je slavná nebo není slavná. Mýtus popové hvězdy pro dnešní mladou generaci padl.

Domníváte se, že bude jen počítačová muzika?

Vůbec ne. Vždycky a všude vítězí normální dobrá písnička. Bohužel, díky už výše zmíněným manipulacím není tak lehké slyšet ji běžně v radiu. Ale módní pitomosti vždy odplavou a lidi si stejně budou zpívat to, co se jim líbí, ne to, co jim podsouvali hudební dramaturgové. Stále je dost umělců, kteří svými experimenty posunují hranice hudebního vývoje, ale normální lidi prostě potřebují obyčejnou písničku, kterou si mohou zazpívat. Myslím, že udělat opravdu jednoduchou a přitom ne kýčovitou písničku je jedno z největších hudebních umění. .

 Co plánujete pro letošní rok?

Jako obvykle, pár archivních i současných desek. A také několik překvapení pro hudební fajnšmekry.

 Čestmír Grund, Country a Folk