OLYMPIC - Olympic 4 - LP / VINYL

Kód: SU6945-1
Novinka
Neohodnoceno
599 Kč –16 %
OLYMPIC 4 1
599 Kč –16 % 499 Kč
Skladem

Čtyřka skupiny OLYMPIC vyšla v roce 1974, její zrod však doprovázely velké problémy. Nejprve se nestihlo vydání k 10 letům kapely (1973), takže Kája Saudek předělával obal (ten původní, který byl vlastně malým komiksem s historií skupiny je dnes vložen dovnitř a nese desku), u skupiny se střídali baskytaristé jak cvičky v tělocvičně a vypadalo to na rozpad. Nakonec vše dopadlo jinak, čtyřka vyšla a přinesla docela slušný materiál.... viz  psaní níže. Aktuální vydání bylo připraveno převodem z původních analogových pásů do vysokého digitálního Hi-Res rozlišení 192kH/24bit, což je aktuálně považováno za optimální podklad pro výrobu analogového nosiče. Takže výsledná deska zní korektním  a plným "anglickým" zvukem, nic košatého - a tvrdí hifisté si přijdou na své... 

Detailní informace

Detailní popis produktu

1. Karneval 03:55
2. Stará láhev 03:27
3. Konec konců 03:38
4. Blázen 03:04
5. Únos 05:07
6. Harém 04:54
7. Jsem zvláštní 05:28
8. Vůně benzínu 04:21
9. Kánon 04:04

Čtyřka skupiny OLYMPIC vyšla v roce 1974, její zrod však doprovázely velké problémy. Ponecháme-li stranou normalizační kádrování, které se tehdy nevyhnulo vůbec nikomu, skupina se potácela na počátku 70. let na hraně existence. V roce 1971 definitivně  skončila první éra kapely s odchodem bubeníka Antonína Sorry Pacáka. Pacák se chtěl věnovat  hlavně výtvarné tvorbě, kromě toho jeho srdce hudebně patřilo jazzu, najmě pak dixilandu. Neřkuli, že z kapely mu v roce 1969  odešla jediná spřízněná duše - basista a textař Pavel Chrastina, který se nechtěl profesinalizovat, a bigbít považoval za svou zábavu. Na Pacákovo místo zasedl nový bubeník Petr Hejduk. Už na třetí desce Jedeme jedeme obsluhuje basu Jan Hauser z Apollobeatu, to byla krátká epizodka, aby posléze zakotvil Jiří Korn z Rebels. Ten však vedle toho rozjel kariéru sólového popového zpěváka, takže Olympic sice hrál často v NDR, ale tam jej považovali za Kornovu doprovodnou kapelu. Což Petru Jandovi samozřejmě lezlo krkem. Těsně před příchodem Korna Janda vyhodil doprovodného kytaristu Ladislava Kleina, protože, dle svých slov, v té době už se doprovodná kytara nenosila a všechny světové kapely hrály bez ní. V roce 1972 hrál tedy Olympic ve čtyřčlenné sestavě. No hrál - moc nehrál. Koncertů byl málo, rockové podhoubí komunista vymlátil, muzikanti z rockových kapel se nechali najímat do doprovodných orchestrů popových hvězdiček... V roce 1973 kapela nahrála většinu písní na 4. desku, to už však byl i Korn na odchodu a jeho místo zaujal Ladislav Chvalkovský (Skupina Šesti strýců atd), výborný universální muzkant, ne však bigbíťák. Ani ten nevydržel dloho, důležité je, že na "čtyřce" i on účinkuje v několika skladbách. Olympic 4 bylo zamýšleno jako výroční album k 10 letům souboru, vydání se plánovalo na rok 1973. Nějak chlapcům vynechalo, jaké jsou výrobní lhůty Supraphonu... a tak horko těžko deska vyšla v roce 1974. To už ale Olympic takřka neexistoval. Posledním baskytaristou v ruletě změn byl Pavel Petráš (1974-1975), o kterém se Petr Janda nevyjadřuje právě nadšeně (důvod jsem se nikdy nedozvěděl), navíc v životopise kapely na aktuálním vydání desky Olympic 4 není o Petrášovi ani zmínka - neexistoval... Janda chtěl kapelu rozpustit, ale světe div se, zázraky se dějí - přišel zázračný basista, o generaci mladší Milan Broum (který to mj. předtím zkoušel třeba u Etc po odchodu Vladimíra Parůňka) a Olympic se znovu rozjel k jásavým zítřkům. Viděl jsem tehdy koncert právě s basistou Petrášem, Olympic jevil známky značné únavy a myslím, že bylo úplně jedno, kdo tam hraje na basu... Co říci k repertoáru desky. Některé písně oproti tehdejším živým provedením změnily text a název - např. Jsem zvláštní byla původně Vzducholoď, měla i jiný text. Hudebně je deska poznamenána dobovými trendy. Tak jako např. Synkopy '61 i Olympic 4 nese stopy vlivu tehdy velmi populárních Uriah Heep. Melodie vedené údery akordů jsou hlavním znakem Únosu, Karnevalu, Konec konců i Vůně benzínu. Naštěstí zůstaly i písničky melodické a pro Olympic typické - Stará láhev, Blázen, Kánon a Jsem zvláštní s rozjezdem do improvizace.  Obal desky připravoval Kája Saudek, titulní strana měla ve zkratce komiksově přiblížit historii skupiny, to ale vzalo za své, když se vydání v roce 1973 nestihlo. Saudek tedy udělal jiný obal, ale přestože na něm namaloval Korna, i to už bylo pasé. Můžeme se jenom ptát, proč nebyl původní komiks použit, mé konspirační podezření se stáčí opět k předposranosti vydavatelských úředníků, které americký styl obalu jistě poněkud zneklidnil. Škoda - Janis Joplin by tehdy nebyla sama.... Tak aspoň nyní v novém vydání jej máme. Zvukově bylo vydání připraveno z analogových pásů do vysokého digitálního Hi-Res rozlišení 192kH/24bit, což je aktuálně považováno za optimální podklad pro výrobu analogového nosiče. Takže výsledná deska zní korektním "anglickým" zvukem, nic košatého - a tvrdí hifisté si přijdou na své... 

 

Doplňkové parametry

Kategorie: Rock a pop
Přidáno: 24-november

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Pouze registrovaní uživatelé mohou vkládat příspěvky. Prosím přihlaste se nebo se registrujte.

Nevyplňujte toto pole: