MERTA VLADIMÍR - P. S. - LP / VINYL

V roce 1978 se odehrál jeden ze svátků československé hudby - vyšla první oficiální deska Vladimíra Merty. Mezi Mertovými fanoušky byla přijata s rozpaky, protože ti, kdož Mertu znali z koncertů a kolujících nahrávek na páskách, byli zklamáni balastem všemožných doprovodných nástrojů na albu. Prostě to nebyl TEN Merta. Na druhou stranu lze s odstupem let říci, že kdyby Merta žil v normálním a ne bolševickém státě, a vydával průběžně desky se svými nahrávkami, tak právě tato, kde se vyšvihl ke skvělému výkonu a dokázal se obklopit skupinou invenčních spolupracovníků-spoluhráčů (kamarádů), kteří obohatili jeho osobitou hudbu, patří k tomu nejlepšímu, co kdy vydal. A že ten tým nebyla žádná béčka -  Vladimír Padrůněk (bgt), Jiří Tomek (congas), Anatoli Kohout (sax), Emil Viklický (cembalo), Jan Hrubý (vln), Pavel Fořt (arr.)... Také repertoár byl dobře vybrán - písně jako Omamná květina pravdy, To napadlo tebe, K pětadvaceti, magický Astrolog nebo patetická Měšťák a maestro se rozprskly do širokého okruhu i těch posluchačů, kteří dosud Mertu neznali. Deska se pro ně stala vstupenkou do jeho světa - a to i přesto, že některé songy měly pozměněné texty kvůli cenzorským zásahům. Merta dokázal vytvořit rovnocenné nárady, a písně neztratily nic ze svého sdělení.

Aktuálně vychází reedice alba P. S. na vinylu. Přestože se v oficiální anotaci, kterou záměrně neuvádím, a kterou užívá 99% prodejců, můžete dočíst nesmysly, které tam nepatří - třeba co všechno Merta vystudoval a jak je narcistní, nebo i konkrétní blbosti - třeba že na desce hraje Olin Nejezchlebva, který ovšem v té době ještě ani nežil v Praze, je deska samotná stále báječná a je třeba si ji občas pustit. Má stále co říci. A na ty, kteří tehdy žili paralelním způsobem života, dýchne nezaměnitelný odér doby.