KOFROŇ PETR - 12 Monsters - CD

Detailní popis produktu

Oblast činnosti Petra Kofroně z prvního desetiuletí 21. století představuje aktuální CD 12 Monsters: Jde o remixy nejrůznějšího materiálu. Autor tvrdí, že veškerá hudba je dostupná a zbývá pouze ji mixovat do nových tvarů. Zároveň je vyznavačem tzv. low-tech, tzn. za výchozí zvukový materiál si bere i technicky nejnekvalitnější zdroje. Filosofie projektu 12 Monsters vychází z alternativního pohledu na velké osobnosti 20. století.

Lenin jako velký vizionář, který nový společenský řád dokonce uvedl v praxi.

Harry Jelinek jako prototyp elegantního podvodníka, který zřejmě permanentně myslel „v podvodu“ a použil každé příležitosti k podvodu.

Al Capone jako hvězda tvrdého gangsterství.

Aleister Crowley jako největší mág 20. století.

Adolf Hitler jako největší vizionář – vize třetího člověka! , kterému se to ale nepovedlo (?).

J.V.Stalin jako největší diktátor.

Ed Wood jako první vlaštovka motta, že umění nemusí být dobré, ale může být blbé.

Anton LaVey jako první, kdo se nestyděl přihlásit veřejně k Ďáblu.

Elvis Presley jako prototyp popové hvězdy.

Che Guevara jako poslední s myšlenkou na světovou revoluci.

David Rockefeller jako šílené východisko z chaosu – zavedením totální kontroly každého.

Bill Gates jako věrozvěst nové komunikace.

Petr Kofroň (1955) je spojován především se souborem Agon Orchestra (1983), se kterým věnoval americkému minimalismu (Phil Glass, Steve Reich, John Adams), postminimalismu (David, Lang, Michael Gordon), newyorskému downtownu (John Zorn, Elliott Sharp, Annie Gosfield, Norman Yamada, Anthony Coleman) a hudbě na pomezi rocku (Frank Zappa, Heiner Goebbels). Jako skladatel je Kofroň aktivní od začátku 70. let. Tehdy vycházel z konceptualismu (např. kompozice ohledávající mezní sluchové zkušenosti, možnosti pohybu zvuku v prostoru apod.), po roce 1975 se však obrací k primitivní diatonice a hudebnímu sentimentu (zabýval se mj. dílem I. O. Dunajevského). Po roce 1983 - pod vlivem hermetické filosofie Aleistera Crowleyho - vzniklo několik rituálních kompozic. Od r. 1989 se tento myšlenkový základ projevuje v proměně dříve nostalgické hudby v hudbu agresivní, hudbu nepracující s hudebními parametry, ale pouze s "energií" zvuku, hry a hráčů. V poslední době se Petr Kofroň stále více obrací k podivnému popu a rocku (muzikál Magická flétna, 2006, opera Mai 68, 2008) a big-bandovému quasijazzu (Symfonie Titan, 2005, Magor, 2008).

Petr Kofroň připravil i několik úprav skladeb alternativního rocku: Petr Křečan - Kilhets (1998), Filip Topol (2000), Blixa Bargeld (2000), The Plastic People of the Universe (Ladislav Klíma - Aj obešel já polí pět, 2002, Pašije, 2004), Brian Eno (2003), MCH Band a Agon Orchestra (2005), DG 307 a Agon Orchestra (2006).

Petr Kofroň je znám i jako hudební spisovatel - v roce 1994 vydal v nakladatelství H & H knihu esejů o soudobé české hudbě Třináct analýz, v roce 1996 spolu s Martinem Smolkou knihu Grafické partitury a koncepty (doplněno CD), v roce 1998 v brněnském Hostu soubor esejů Tón ne! a v roce 2002 opět v Hostu knihu V budoucnosti spadne nové operní umění s nebe z čista jasna.

 http://www.petrkofron.com/zivotopis.html