ŘEKLI O NÁS...

JIŘÍ ČERNÝ, publicista, hudební kritik

Mezi disky, které sobě i druhým hraju nejraději, patří ty, které vydali Vodňanský se Skoumalem, Echt!, Traband... A nejnověji Petr Nikl a Lakomé Barky. Když jsem dostal z Black Pointu nabídku, abych k originálnímu, i graficky překrásnému projektu Nebojím se smrtihlava napsal pár slov, měl jsem velikou radost.

Radost ještě trochu jinou mívám z Black Pointu často. Okolo muziky jsem totiž během čtyřiceti let poznal několik dobrých organizátorů, ochotných řídit vydavatelství stejně jako mlékárnu, železárny nebo textilku. Ale mezi nimi jen maloučko nadšenců, jimž je rocková muzika radostí i strastí, prostě údělem. Když se podívám do plachty s obrázky desek a knížek od Black Pointu, vím, že první i poslední ctí této dramaturgie je vytáhnout na světlo vše dobré, co jiné firmy nepoznaly nebo nač zapomněly.

MILAN CAIS, výtvarník, zpěvák, bubeník a skladatel skupiny Tata Bojs

Black Point je neobyčejné vydavatelství a Olda Šíma je neobyčejný člověk. Snad právě proto jsme o něm kdysi napsali píseň. Olda se zabývá vydáváním hudby, která stojí na okraji mainstreamového proudu a to je více než chvályhodné, protože jinak bychom byli všichni ochuzeni o spoustu vynikající a neotřelé hudby. Nezbývá než zvolat slovy naší písně: Olda Šíma - pim pam je dost tlustej - pim pam, nám to ale - pim pam vůbec neva - pim pam , protože nám - pim pam vydal DEMÁČ - pim pam.

KAREL HALOUN, výtvarník

Proč spolupracuji s Black Pointem? Nejspíš proto, že mě to baví. Líbí se mi, co Olda Šíma vydává a oceňuji, že činnost firmy není řízena „neviditelnou rukou trhu“. Zároveň mi imponuje, že své okolí nekrmí v alternativním prostředí rozšířenými a vesměs nanicovatými historkami o pohrdání penězi a o svém, pro ostatní často naprosto nehmatném, poslání v oblasti kultury. Olda má svoje snadno rozpoznatelné zásady a nerozpakuje se poslat do prdele ty, kteří by mu sice mohli být užiteční, ale jsou mu nepříjemní. Ostatně, dovede do ní poslat i ty, kteří mu příjemní jsou. Vedle vydavatelské činnosti, která s sebou samozřejmě nese nezanedbatelnou a nezbytnou dávku talent-scouterství je výběrem „zboží“ prodávaným v jeho krámě také jakýmsi osvětovým pracovníkem. Zbývá dodat, že sršaté formě jeho přátelství je mnohdy nutno přicházet na chuť pozvolna. Člověk, jehož rozhodnutím a postojům jde bez obav ze zklamání věřit , však jistě stojí za to být objevován delší dobu. Přeji jemu i jeho firmě dlouhý a nekonformní život. Také se těším na další spolupráci, od které si slibuji mimo jiné radost z toho, že dosud vím, co dělám.

KAKAXA, majitel hudebního 3Bees studia, hudebník a skladatel

Black Point - to je kus i mé vlastní historie. Po té, co Black Point vydal úchylárny Kakaxy a Raxaxy, jsem začal kupovat celý katalog archivních kazet, abych se dozvěděl, co poslouchali ti starší vlasatí kluci v džískách, zatímco já znal jen Beatles, Abbu a Olympic... Po letech pak byl Black Point vůbec prvním opravdovým vydavatelstvím, které v mém studiu začalo nahrávat. A Black Point nikdy nevydává jen tak nějaké pitomosti. Desky, jako Moberg Ensemble, Pod Černý vrch, Traband, MCH Band či Dvouletá fáma mě zasáhly i osobně. Jsem vážně pyšný, že moje maličkost mohla pomoci těmhle věcem na svět.

KAREL MALÍK, vedoucí skupiny Echt!, skladatel, textař a hudebník

v rozhovoru s KARLEM HALOUNEM (viz. nahoře), l.p. 2003

H: Jakej máš vztah k vaší vydavatelský firmě?

M: Upřímnej! Olda Šíma je člověk, kterej nehrabe škváru a nesápe se hlava nehlava „za sluncem“. Já nevím, jestli je Black Point slavný vydavatelství, ale pro mě je významný už tím, že vydává věci i lidem, kterejm by nikdo nikdy nic nevydal. Von vydá třeba Sketu fotra nebo Národní třídu… Zdá se mi, že se řídí svým vkusem, nikoliv „neviditelnou rukou trhu“. My bysme asi mohli vydávat u větší firmy, ale proč? Mě se líbí ta Oldova upřímnost nebo co to je…

H: Mě se líbí hlavně to, že Black Point nemá nic společnýho s tzv. většinovým vkusem..

OVAR ŠERIF, ex-ředitel Radia Limonádový Joe, L.P. 2003

Klíčovým místem kulturní instituce jménem Black Point je ona antikvární knihovnička na zápraží současného sídla firmy. Je dokonale oddělena od následné prodejny, obývané, obhospodařované a, pokud to malátnost personálu dovolí, asi i střežené. V této sakristii Black Pointu je člověk sám s knihami a také se svou vůlí, svědomím a momentálním stavem duše i mysli. Mrzí tě svět? Vybij se tím, že Šímovi (majitel BP) čmajzneš knihu. Je to naprosto bez rizika. Sledovací kamery tady jistě nejsou, black point není red light (i když opačně to tak jednoznačně neplatí). Máš pocit, že tě příručí v obchodě Black Point natáhl? Dober si při odchodu knižní skvosty ve výši tebou pociťované ztráty. A naopak. Chceš před bytostí opačného pohlaví ukázat charakter nebo solventnost? Vyber si hned zkraje knihu, vezmi ji dovnitř a tučně přeplať. Anebo se zapoj do velmi jemné vesmírné hry: Vyber ve vlastní knihovně pěknou knihu a s velkým vnitřním mírem ji při příští návštěvě Black Pointu jakoby mimochodem a beze svědků zasuň mezi hřbety v polici. Od té chvíle budeš mít velmi trvalý důvod, proč zacházet do této provozovny. Tebou vypuštěná kniha se bude věštecky pohybovat regálem. Jednou ti cosi napoví, když se usídlí vedle Hledání ztraceného času, a příště třeba předejme změnu životního partnera, když se ti ukáže hned u knihy Magie sexu. Někdy budeš mít pocit, že se tvůj život už už blíží zářivému vrcholu a tvá kniha bude snad jen jeden či dva hřbety od Ráje znovu nalezeného, ale hned druhý den ji najdeš dole v rohu vedle Muže bez vlastností.

Líbilo by se mi odměnit původce těchto skvělých možností, pana Blackpointa, následujícím způsobem. Nejprve bych si obratně a nenápadně zjistil, touží-li nenaplnitelně po jakési knize. Domnívám se, že toužit musí. Například po Osobním tisku erotických leptů s vlastními verši papeže Jana Pavla II. Nebo po nepublikovaném deníku spolužačky Papagenosové, dceři to řeckých emigrantů, která mladého Šímu oslnila již ve třetí třídě dokonalou znalostí Iliady a později se po náročné plastické operaci už coby muž stala mistrem Evropy v kopané. Pak bych tuto knihu sehnal. Třeba v Sotheby´s za 13 tisíc dolarů. Během příští návštěvy Black Pointu bych knihu vsunul mezi hřbety v předsálí. A uvnitř bych zapředl nenucený rozhovor, asi takhle: Člověče, víš, co si vždycky říkám? Říkám si, jestli může takový člověk jako ty, co je nepřetržitě obklopen knihami a deskami ještě toužit třeba právě po nějaké knize. A Šíma odpovídá s těžkým povzdechem: Může. Touží po (např.) Dosud nepublikovaném deníku toho řeckýho fotbalisty, co nám dal rozhodující gól na mistrovství Evropy půl minuty před koncem. A tu já pravím: Po tomhle? Prosím tě, vsadil bych sto ku jedné, že jsem tu knížku viděl teď tady u tebe v chodbičce. A jakoby veden jakýmsi automatismem, vracím se do sakristie a než se za mnou zavřou dveře, slyší užaslý Šíma, jak nevzrušeně volám přes rameno: No, je tady. Následně pak plavně mizím v ulici a zanechávám tam všechny vprostřed zázraku.

TA JANA Z VELKÉ OHRADY, zpěvačka

Ve vydavatelství Black Point music vydáváme proto, že je na jeho hlavním člověku na první pohled vidět, že se i z nepopulární hudby lze mít dobře. A o mnoho víc proto, že nemusíme umělecky ustupovat, že je fajn pracovat s lidmi vlastnícími inteligenční kvocient, spřízněnou nekompromisnost a chuť hledat alternativy v nekonečné bitvě s masovými mlýny. Někomu se to může zdát málo, pro nás je to maximum.