DVA - Hu - CD

Detailní popis produktu

V pořadí třetí album dua Dva nese název HU (zkratka pro Maďarsko, nebo páté nejčastější příjmení na světě, staroegyptské první slovo bůh nebo druh ovce). Pro Dva to v jejich jazyce ale znamená první slabiku, kterou vyloudila lidská bytost a také tak mluví opice a sovy. Po předchozím konceptu folklóru neexistujících národů, s nímž pracovali na albu Fonók, přicházejí Dva s konceptem popu z neexistujících rádií. Pro spolupráci na tomto albu si opět vybrali berlínského producenta Jayrope.
 
Nahrávky Hu a Fonók dělí necelé dva roky. A to na výsost rušné dva roky. Dva kromě nadmíru pilného koncertovaní (přes 150 vystoupení po celém světě), pracovali na hudbě k divadelním představením. Hudbu DVA si vybrala do své reklamní kampaně pro německý trh firma Deutsche Telekom. „Původně jsme chtěli, aby to bylo nejveselejší album všech dob,“ svěřují se DVA. „Ale nakonec se to trochu zvrtlo a pokoutně se tam propašovalo několik melancholických momentů. Teď to jsou spíš takové happy melancholické popsongy.“
HU vznikalo v červenci 2010 v chalupě U čerta v téměř opuštěné podještědské vsi Padouchov. „Na albu je třináct písní v neexistujících světových jazycích, zaslechnutých na třinácti neexistujících rozhlasových stanicích“. Po Fonók který byl texty převážně o studených severských krajích, se album Hu drží zvířecích motivů a tropických či jižních krajin.
 
V podkrovním domácím studiu, kde DVA nahrávali i album Fonók, je vybavení nahrávání velmi jednoduché a účelné: rozhlasový mixpult Studer kdysi vyřazený z rádia Svobodná Evropa, mikrofony AKG z roku 1948 a tentokrát i nezbytný diktafon. Kapela opět přichází se svébytnými a propracovanými písňovými tvary plnými zpěvu ve vlastních jazycích. Oproti Fonóku se tu však tentokrát mnohem více sampluje. DVA ovšem čerpají pouze z vlastních zásob - používají a upravují části svých terénních nahrávek, které mnohdy zasadí do nečekaného kontextu, či změní k nepoznání. Zásadním tvůrčím impulzem pro vznik mnoha písní na tomto albu bylo pro Dva letošní turné na tropickém ostrově Reunion. „Chtěli jsme, aby většina písní vznikla zde. Každý den vzít banjo a nahrát celé album akusticky na diktafon. Nakonec jsme nemohli banjo vzít s sebou do letadla. Většina písní tedy vznikla v květnu v Pardubicích.“ Kapela se svůj silný zážitek z pobytu snažila přenést i do písní - album má díky tomu v některých ohledech téměř tropickou atmosféru – zaslechnete na něm vřeštění opic i samply použité z pouličních nahrávek z reunionského městečka St. Joseph.
 
Následně při nahrávání na chalupě se duo v pauzách mezi studiovou prací proměnilo v lovce "rušivých" zvuků z otevřeného okna studia či v místních lesích. Na albu díky tomu zazní zvuky letícího letadla, bučících krav, čmeláka anebo souseda včelaře, který hrává na 150 let starou trumpetu. V aranžích kapela také využila zvuky vybavení chalupy jako konve, lahve či staré nádobí. Honza Kratochvíl opět pochvalně kvituje spolupráci s berlínským producentem Jayropem. „Je mu se zalíbily nové skladby natolik, že plno věcí zůstalo už z našeho materiálu z domova, který jsme považovali za pracovní. Ale nám se zase líbilo, co do nich vnesl na Padouchově on. Takže po Fonóku druhý důkaz toho, že jsme si vzájemně sedli.“
 
Nahrávání po celou dobu asistoval i zkušený rozhlasový technik Josef Švarc. Finální mix a mastering proběhl ve studiu Vitaliana Zurla v Berlíně, opět na analogový pás. Album si použitím starých technologií a přispění Jayropeho producentského umu zachovává domáckou atmosféru.